SPOLEČNÝ OBĚD

Nedlouho poté sedí Valerie a Paulova matka na zahrádce v Amsterdamu-východ, nedaleko starých lázní Javaplein. Sluníčko svítí. Valerie mluví o tom, jak se Paulovi daří, a ukazuje fotky jeho domova. Paulova matka je ráda, že se dozvídá dobré zprávy o svém synovi. Tím to ale nekončí. Valerie se nerozloučí dřív, než se jí podaří zasít semínka dalších kroků. Byla by škoda nevyužít příležitosti. Bere do ruky telefon a ptá se Paulovy matky, jestli mu nechce nahrát video pozdrav. Ta ale váhá: „Možná ho odradím, když se ho pokusím zkontaktovat.“ „To je pravda,“ Valerie chápe její problém. „Je to risk, ale když to nezkusíme, nic se nezmění. Možná to můžeme trochu popostrčit.“ „Tak dobře,“ souhlasí nakonec s úsměvem paní Hulshof.

ZPÁTKY K PAULOVI

Během své příští návštěvy u Paula mu Valerie ukazuje video zprávu. Paul je dojatý. Dívá se na svou matku, která říká, že je na něj pyšná a že by se s ním ráda viděla. Paul s námahou polyká. „Chtěl bys jí vidět?“ ptá se Valerie. „Pozvala bych ji.“ Paul neprotestuje. Za dva týdny jeho matka dorazí na oběd. Od té doby se Paul s matkou vídají pravidelně.