TÝMOVÉ AKCE

Po několika týdnech začínají Marije a její tým organizovat společné akce. Jejich cílem je lépe se poznat. Před Vánoci si pronajali autobus a navštívili všechny své klienty. Oblékli si červenobílé vánoční oblečení. V autobuse rozdávali horkou čokoládu a cukroví. Povídali si s klienty, aby jim ukázali, že jim na nich záleží. Tým se schází jednou měsíčně bez supervizora. Nescházejí se, protože musejí, běžné schůzky fungují dál. Potkávají se u někoho doma, v kavárně nebo v kanceláři. Pokaždé je pozornost soustředěna na jednoho zaměstnance. Tato osoba dostává zpětnou vazbu. Když je na řadě Marije, dostane předem pět e-mailů od svých kolegů týkajících se jejího způsobu práce: Jaký máš vztah s klienty / kolegy? Jaké jsou tvé silné stránky jako sociální pracovnice? Tato témata následně probírají na neformálním setkání v kanceláři. Mezi silné stránky Marije patří trpělivost a kolegialita.

PŘÍSNÁ PRAVIDLA

V následujících měsících Mariji často někdo volá. Jednou volá jedna z jejích kolegyň, Rosalie. Její klient shání peníze. Chce po Rosalie, aby mu půjčila 50 eur. Rosalie dohlíží na jeho hospodaření s finančními prostředky a on žádá o navýšení rozpočtu. Rosalie ho opakovaně odmítá, ale klient dál vytrvale zkouší vyjednat si vyšší podporu. „Co mám dělat?“ ptá se Rosalie Marije. Marije daného klienta zná. Snaží se obtočit si každého sociálního pracovníka kolem prstu. Jednou Rosalii dokonce řekl: „Vím, že to dělám. Drž mě prosím zkrátka.“ „Vedeš si dobře,“ ujišťuje Marije Rosalii. „Nemusíš mít pochybnosti. Chce tě jako svou sociální pracovnici, protože neplníš jeho přání.“ To je jen jeden případ. Kolegové v Marijině týmu se čím dál častěji vzájemně žádají o přímou pomoc. Čím dál víc si uvědomují, co od sebe mohou žádat.