NAPĚTÍ

V Amsterdamu-západ, kde Romeo bydlí, je taková pohostinnost vystavena zkoušce. U něj doma často bývá plno a jeho návštěvy občas postávají i na verandě. Když si děti sousedů hrají venku, vidí občas přicházet různé typy lidí, jejichž tváře nesou známky závislosti. To u Romea zvyšuje pocit napětí. Spolu se svojí sociální pracovnicí Jelijn přišli s nápadem levných výletů, aby se dostal mimo domov. Jelijn je asi o polovinu mladší než Romeo. Ví, že výlety pro Romea znamenají víc než jen nebýt doma: může to pro něj být motivace pro další výlety. Navštívili například Muzeum tropických krajin s turistickou kartou a slevovým kupónem, vstup ho tak vyšel jen na euro.

VZPOMÍNKY NA PARAMARIBO

Část věnovaná Surinamu, Romeově rodné zemi, byla impulsem k hlubším konverzacím. První dvě se týkaly dějin Surinamu na základě předmětů vystavených ve vitrínách. Hovor se ale brzy stočil na Romeova raná léta v Paramaribu, kde žil do svých 34 let. Romeo vyprávěl o tom, jak jeho dnes již zesnulý otec pravidelně jezdil do Nizozemska a zpátky jako steward na lodi „De Saramacca“. A o své matce, která stále žije v Surinamu. Rád by ji znovu navštívil. Brzy jí bude osmdesát…

AMSTERDAM-SEVER

Romeo dostal prostřednictvím Discusu nabídku „druhé šance na bydlení“ v Amsterdamu-sever. Je to pro něj nejlepší alternativa. I tam za ním pravidelně chodí sousedé a přátelé, ale mají to za ním blíž i jeho příbuzní. Takřka denně se například vídá se svým starším bratrem z matčiny strany, který dává signál Discusu, když má pocit, že s Romeem není něco v pořádku. Jelijn mluví s Romeem skoro každý týden, v kavárně, v kanceláři nebo doma. Někdy si jen tak povídají. Někdy něco podnikají: třeba připravují surinamské „nasi“ podle receptu Romeovy babičky. Romeo vaří a Jelijn si zapisuje, co se děje, aby to doma mohla přepsat.