STŘÍDAT KARTY

Čtyřiadvacet karet obsahuje dvanáct různých otázek, které si obyčejně u večeře a bílého vína lidé nepokládají. Teď ale ano. Každý, kdo otočí ty samé karty, odpovídá na otázku. Kromě Violy, která odpovídá vždy. Jde o nezáludné otázky jako:
• Jakou máte nejraději barvu?
• Jaké máte koníčky?
• Co je vaše oblíbené jídlo?
Ale jsou tam i zásadnější otázky typu:
• Co je pro vás v životě nepřijatelné?
• Co uděláte, když vás člověk bez domova požádá o peníze?
• Co byste udělali s milionem eur?
Nejde čistě o relaxaci, tyto otázky jsou krmí pro mysl sociálního pracovníka. Ve většině případů se totiž jedná o situace, k nimž v Discusu dochází každý den. Například: „Co uděláte, když se vás klient zeptá: Je půlka týdne, ale mně už došly peníze. Můžete mi pomoct?“

MILION EUR

Někdy jsou odpovědi podobné, někdy zcela odlišné. Viola mluví o své interakci s lidmi bez domova: „Dám jim, co potřebují, i kdyby šlo o drogy.“ Později říká, co by udělala s milionem eur: „Zjistila bych, jestli má někdo z mých známých dluhy. Těm bych něco dala jako prvním.“

NO PÁNI!

Jak čas plyne, konverzace u stolu je čím dál zajímavější. Týká se práce a soukromého života, pití a drog, užitečnosti konstruktivní zpětné vazby. „Páni, to bylo ale vřelé přijetí,“ říká si Viola, když kolem půlnoci všichni odejdou. Tolik pozornosti, no páni!