Dámy za šicím strojem
- Geert de Bolle
- 19/10/2020
Ve zkratce:
- Metoda: Vytvořit prostor v místě určeném k setkávání, kde je možné společně šít.
- Potřebný čas: několik hodin týdně
- Co je potřeba: několik šicích strojů
- Klíč k úspěchu: Naslouchat tomu, co lidé chtějí, využít nepoužívané prostory.
score:
0
Kreativita :
0Proveditelnost :
0Výsledek :
0Celkem :
0
Union of Careless, společenský umělecký projekt ve čtvrti, kde bydlí pracující třída. Před koronavirovou pandemií se každý čtvrtek pořádalo neformální „posezení nad kávou“, kam mohl zajít kdokoliv. Odpovídá se na otázky a k tomu se servírují domácí koláče a káva. Pro mnoho lidí je to hlavní událost týdne. Kávové sedánky se tak staly druhým domovem pro místní obyvatele a malou společenskou událostí.
Lockdown narušil i tato posezení nad kávou. Všechny služby se prostě vypnuly. Lidé ztratili kontakt. Mezi nimi i dámy, které se každý týden scházely u kávy. Jejich každodenní život začal být plný obav. Neměly si s kým promluvit. Neměly žádný kontakt s lidmi. Stěny jejich bytu se staly malým vězením. Začaly mi telefonovat. Budoucnost byla jedna velká černá díra. Už koronavirová pandemie sama byla dost děsivá, ale teď paralýza zachvátila jejich myšlení i všechny aktivity.
A pak tu byly roušky – každý ji musel mít. Ale každý si ji musel sám ušít, protože vláda je nedokázala zajistit včas. Jedna z dam měla šicí stroj, ale nebavilo ji už šít. Nechtěla šít sama doma u svého stolu… Caroline začal vyzvánět telefon.
PARTA A TÝMOVÁ PRÁCE
Místo toho, aby každá dáma telefonovala Caroline, pozvali jsme je všechny, aby společně šily roušky v kavárně Union of the Care-Free. Látky přinesla jedna z nich zadarmo z nemocnice. Obstarali jsme starší šicí stroje, oprášili je a nainstalovali v kavárně.
Jedna dáma vystřihla vzor, další látku našpendlila, další nastehovala roušku. Říkají tomu parta a týmová práce. „Ručičky“ v bezpečné vzdálenosti, včas a samozřejmě… mít nasazenou roušku, když jsme v blízkosti druhých.
SPOLEČNĚ JSME SILNĚJŠÍ
Útulná atmosféra. Samozřejmě všichni se baví o koroně, hovor se pomalu obrací i na jiné oblasti každodenního života. A to všechno jen díky kávě a koupeným sušenkám. Když jsem slyšel, jak se všichni smějí, bylo mi jasné, že se to povedlo. Odpoledně příjemně uplynulo.
Ale nejde jen šít roušky jen tak bez užitku. Když jsme se od člověka z Červeného kříže dozvěděli, že jeho kolegové stále čekají na roušky, dámy si vzaly za své, že jim je ušijí. Roušky byly potřeba i pro návštěvníky potravinového centra. A taky pro lidi v Union a pro školu v Three Hofsteden. Celkový počet: 250. To by šlo.
Dámy chodily celý měsíc dvakrát týdně. Začaly rozkvétat. Začaly se cítit užitečné! A když něco tvoříte a společně se smějete, virus je najednou o něco méně děsivý.
ČÍM VÍCE, TÍM LÉPE
Mezitím se k partě přidala místní muslimka Aisha. Atmosféra byla nejdříve trochu napjatá. Můžeme mezi sebou pořád mluvit vlámsky? Co se stane? Pauza na cigaretu a Aisha je tu s námi. Zdvižené obočí. „Ty nosíš šátek, že? Smí muslimové kouřit?“ ptá se jedna z dam.
„Ano, nepiju alkohol, ale smím kouřit, nic se nemá přehánět!“
Všichni se smějí. Ledy se prolomily. Vyprávějí se příběhy. Dávají se recepty. Balené sušenky (aby byly bezpečné v době korony) a káva už nestačí. Aisha přinesla domácí pizzu. Potom se jí domácí koláč od Nory.
Příští týden přináší domácí koláče snad každý. Koronová kila navíc? Já moc dobře vím, odkud se berou!
- sdílet:
Geert de Bolle
“You have to love the persons you are helping. We don’t talk a lot about that, because there’s that boundary issue. But without love, there’s no difference, no recovery, no change.”
Werkt bij Housing First Belgium als Coordinator
Všechny mé příběhy
Geert de Bolle
“You have to love the persons you are helping. We don’t talk a lot about that, because there’s that boundary issue. But without love, there’s no difference, no recovery, no change.”Word ook een ambassadeur!
Onze verhalen worden verteld door medewerkers van diverse hulporganisaties. Heb jij ook ervaringen die het waard zijn om gedeelt te worden?
Word een ambassadeur